strana 3
LETNÍ PŘÍLOHA
Středověk: Jak to tenkrát stavěli?!
valy nejrůznější pomocné konstrukce, počínaje složitou
pilotovanou plošinou nebo lešením kolem celé stavby až
po jednoduché konzole zazděné do obvodu zdiva, po kterých se řemeslníci pohybovali jako po lešení.
Zřícenina hradu na nepřístupném ostrohu, nejstarší
katedrály nebo třeba Karlův most. Monumentální díla navozují otázku, jak si tehdejší stavitelé poradili
s technickými problémy, které musely podobné stavby
provázet. Zjevně to zvládli, ale o tom, jak to tenkrát
dělali, nám většinou žádné zprávy nezanechali. Vodítkem pro pátrání tak zůstávají dobové kresby, nálezy
z rekonstrukcí, ale hlavně domněnky, které mohou,
ale také nemusejí odpovídat zcela přesně skutečnosti.
Víme, že středověcí stavitelé už znali a zřejmě také
využívali jednoduché stroje. Že uměli využít pomoci kola,
nakloněné roviny, kladky nebo páky. Že stavěli pomocí
lešení a měli k dispozici receptury pro spojování základního stavebního materiálu (ve středověku to byl v našich
končinách kámen, častěji pískovec a opuka) kvalitní
maltovou směsí, jež se na některých stavbách z té doby
dochovala a přečkala tak působení povětrnostních vlivů
až do dnešních dnů.
Je na místě zdůraznit, že středověcí stavitelé používali
až na výjimky téměř výhradně místní zdroje. Zdivo v katedrálách tvoří lomový kámen, obvykle pískovec nebo
opuka, pojená maltou. To platí zejména pro okolí Prahy,
kde materiálu bylo dost. Ale například v jižních Čechách,
kde chyběl, se stavělo z tvrdé žuly. Už tehdy se kámen
sypal do bednění a zaléval vápenným pojivem.
Byť se označení středověk používá pro období
od 5. do 15. století, zachované stavby nebo jejich pozůs-
nebo Staroměstskou mosteckou věž na Královské cestě,
symbolizující vladařskou moc. Vedle Prahy byla nejdůležitějším centrem gotiky Kutná Hora (pozdně gotická kaple
sv. Barbory).
Tehdy na staveništi Evropy...
Tak jako dnes i ve středověku byly nedílnou součástí
stavby nejrůznější pomocné stroje. Platí to zejména pro
období, kdy vznikaly na našem území významné gotické
stavby. Už v době Přemyslovců to byly nejen církevní,
ale také monumentální soukromé stavby, hlavně hrady.
A ve 14. století za vlády Karla IV. zažily české země něco
jako stavební boom. O našem hlavním městě té doby se
mluví jako o „staveništi Evropy“.
Podle památkářů se na velkých stavbách nejčastěji
užívaly různé typy dřevěných jeřábů, vrátků či beranidel.
I tyto stroje měly svůj vývoj. Zpočátku šlo nejspíš jen
o jednoduché trámové konstrukce, jeřáby ve tvaru šibenice s ručním ovládáním, ale později byly zdokonalovány
navíjecími bubnovými koly nebo horizontálními vrátky.
A teprve ve 14. století přichází novinka v podobě klecového otočného jeřábu se šlapacími koly.
Pokud se týká beranění, zachovalo se vyobrazení
klecového beranidla z 15. století. Bylo opatřeno dvěma
šlapacími koly, kladkou a velkým beranem a pohybovalo
se ve svislých trámových ližinách. Badatelé ovšem uvádějí, že je otázkou, zdali takto mohutný stroj byl využíván
například k beranění pilotáže v řece. Problémem by byla
manipulace a vyobrazenými svislými ližinami by se asi
jen těžko daly zatloukat další pilíře v těsné blízkosti již
vybudované stěny.
Lešení za pomoci dřeva a konopí
Stavby se neobešly bez lešení. Dřívější stavitelé nepochybně už v raném středověku stavěli lešení po celém
obvodu věže, přičemž k jeho sestavení používali dřevo
a konopné provazy. Materiál získávali v okolí. Nejčastěji
posloužily mladé stromky, jejichž kmeny se před svazováním ještě upravovaly máčením ve vodě. Samonosný
typ lešení byl tvořen štenýři, kůly ukotvenými do země
1
tatky se datují do druhé poloviny tohoto období. Raný
středověk se pojí s románskými stavbami, ale běžně
tuto éru charakterizuje gotika. V českých zemích vznikla
ve 13. a 14. století řada významných církevních staveb,
kostelů a klášterů postavených v „novém“ stavebním
stylu nazvaném původně hanlivě gotika jako označení
barbarského stylu podle germánského kmene Gótů.
Jednou z prvních gotických staveb je u nás kaple královského hradu na Bezdězu (1275), gotiku reprezentuje též
cisterciácký klášterní kostel v Sedlci u Kutné Hory. Prahu
obohatil díly vrcholné gotiky zvláště Karel IV.; zahájil přestavbu Pražského hradu, kde bylo v roku 1344 započato
se stavbou Chrámu sv. Víta. Ze světských staveb zmiňme
Karlštejn, který si Karel IV. nechal postavit jako reprezentativní sídlo i místo ochrany korunovačních klenotů,
Metrostav_14_15_2018.indd 3
2
pomocí beranidla ve dvou řadách, fixovanými v podélném
i v příčném směru kulatinou či trámky. K přemisťování
z jednoho patra lešení do druhého se využívalo žebříků či
trámových schodnic přibytých dřevěnými kolíky.
Mnohé věže a zbytky hradů nesou stopy jiného typu
lešení, takzvaně konzolového. Prozrazuje je souvislá
řada důlků umístěných vedle sebe ve stejné výšce. Něco
podobného lze vidět například v magické zřícenině hradu
v Panenském Týnci. Stopy vysoko na kamenné stěně nejsou stopami po obléhání nebo ostřelování! Jejich původ
je zcela prozaický: jde o otvory po kapsách, do nichž se
vkládala kulatina nebo trámky, aby se pak na ně příčně
pokládala pochozí prkna.
Historik Michal Cihla také ve své publikaci o stavbě
Karlova mostu uvádí, že se prokazatelně už tehdy využí-
Záhada věže Jakobínka
Středověké lešení obepínající věž, ale i klecový jeřáb
(foto č. 1) dnes mohou zájemci vidět „naživo“ například
v Rožmberku nad Vltavou, kde probíhá rekonstrukce tamní věže Jakobínka. Její obnova, která probíhá pod patronací Českobudějovického památkového ústavu s využitím
dobových nástrojů, je jedním z projektů, které mají velký
význam z hlediska potvrzení teorií o tehdejších stavebních
plánech a postupech.
Okrouhlá kamenná věž Jakobínka je součástí hradu
Rožmberk. Na druhém nádvoří původního komplexu dvou
rožmberských hradů (horního a dolního) vybudovaných
na Růžové hoře (Rosenbergu) stojí možná už od 13. století. Věž postupně chátrala, projekt na její záchranu běží
od roku 2012. S dokončením opravy, která probíhá pod
dohledem památkářů tak, aby odpovídala možnostem
stavitelů původní věže, se počítá v příštím roce.
Jakobínka: komentované prohlídky
Projekt restaurování věže Jakobínka využívá
středověké stavební technologie včetně funkční
repliky stavebního jeřábu a středověkého dřevěného
lešení, to vše za pomoci autentických ručních
nástrojů a jednoduchých mechanických strojů.
Národní památkový ústav zde nabízí komentované
prohlídky. Výklad je zaměřen na historii věže,
průběh restaurátorských prací a využití historických
stavebních postupů a technologií, které jsou součástí
projektu rekonstrukce věže.
Podmínkou účasti je věk nad 18 let a dobrá fyzická
kondice. Výklad o historii věže, postupu prací a využití
historických řemesel vede na lešení šéf jihočeských
památkářů Mgr. Petr Pavelec, Ph.D., spoluautor
projektu a ředitel Národního památkového ústavu,
územní památkové správy v Českých Budějovicích.
K účasti na komentované prohlídce je nutné se předem
objednat. Rezervaci vstupenek v ceně 300 Kč zajišťuje
státní hrad Rožmberk, 382 18 Rožmberk nad Vltavou,
tel.: +420 380 749 838, e-mail: rozmberk@npu.cz.
3
Hlavní koordinátor projektu ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Ing. Petr Pavelec
připouští, že neexistují informace o tom, jak se věž kdysi
skutečně budovala. Ke stavbě nelze najít žádné nákresy
ani jiné písemné dokumenty. Proto opravě předcházelo
téměř detektivní pátrání v nejrůznějších možných pramenech. Badatelé prozkoumali věž, inspirovali se italskými
staviteli, pátrali v nejrůznějších písemných pramenech.
„Hledali jsme v dobové ikonografii, ve středověkých rukopisech nebo i ve skicářích Leonarda da Vinci, kam si
kreslil stavební stroje používané při stavbě kopule chrámu
Santa Maria del Fiore ve Florencii, kde v roce 1472 pracoval jako učeň,“ uvedl pro média Petr Pavelec.
Podle původních plánů měla být Jakobínka celá opravena už letos. Během rekonstrukce se však objevily nové
možnosti. „Například když jsme postavili lešení a mohli
jsme detailně prostudovat střechu, zjistili jsme, že ji
můžeme opravit jinak, než bylo původně v plánech. Ty už
jsme měnili třikrát,“ řekl Petr Pavelec pro server iDnes.
Doufá, že během dalších zásahů odhalí věž doposud své
největší tajemství: jak je vlastně skutečně stará. Mezi
odborníky se totiž mluví o dvou od sebe poměrně vzdálených dobách: buďto ji postavili ve 13., nebo v 16. století.
„Věřím, že se objeví ve zdi nějaké dosud skryté dřevěné
prvky, na jejichž základě se dopátráme vzniku věže. Podle letokruhů jsme dnes schopni s přesností téměř jeden
měsíc datovat, že byl strom pokácen třeba v roce 1350.
Pokud by se prokázalo, že je věž už ze 13. století, mohla
se stavět jinak. Kdyby byla Jakobínka mladší, mohli použít
podobné lešení a možná vřetenový ruční výtah, který by
nahoru dopravoval materiál. Ale jeřáb ne, jejich rozkvět
nastal až v polovině 14. století,“ uvedl Petr Pavelec.
Jeřáb jako hlavní atrakce
Model dřevěného stavebního jeřábu, který pomáhá při
opravě Jakobínky (foto č. 2), pochází z tesařské dílny
mistra Petra Růžičky. Pro tohoto nadšence a skutečného
mistra svého oboru to není zdaleka první stroj podobné
konstrukce. Jeřáb navrhl tak jako své předchozí modely
spolu se statikem Vítem Mlázovským. Jejich dřevěné
jeřáby už dřív pracovaly na Pražském hradě, na Karlově
mostě, na hradě Točník nebo při stavbě středověkého
hradu Guédelon ve Francii. Ten je zatím poslední, s jehož
pomocí se na Jakobínce vyzdvihovaly kamenné krakorce
pro dřevěný ochoz a s nímž se na věži opravuje klenba.
Má délku 14 m a výšku 7 m. Tento dřevěný jeřáb vybavený obrovským kolem na lidský pohon dnes stojí v úrovni
helmice věže téměř 40 m nad zemí.
Podle památkářů z Českých Budějovic se zde opět podařilo sestrojit zcela funkční repliku, která unese břemena
o hmotnosti půl tuny. Obsluhu zajišťují tři lidé: chodec
pohání kolo, vazač nahoře či dole uvazuje břemena a velitel koordinuje práce. Chodec od něj musí přesně vědět,
v jaké poloze je břemeno, a tedy jakou rychlostí pohybovat
Rakousko: Burgbau Friesach
Středověký hrad Burgbau, který roste v Korutanech
nedaleko středověkého městečka Friesach, se staví
teprve devět let. Jde o experiment podporovaný
městem a zaštítěný historiky a archeology. Hrad,
který má mít dvě věže, je budován výhradně dobovými
stroji. S využitím středověkých řemesel se dokončí
tak za 40 let. Zatím stojí jen část hradní věže, na které
letos v létě vyrostl velký dřevěný jeřáb. Z druhé strany
podhradí se nachází pracoviště na štípání vápence,
pálení a hašení vápna.
Středověké staveniště je možné navštívit od dubna
do října, o prázdninách jsou prohlídky s průvodcem
třikrát denně. Dospělý zaplatí za vstupenku 11 eur (asi
286 Kč), slevy jsou pro seniory, děti i studenty nebo
v případě skupin.
Muzeum Karlova mostu:
úžasný model
Karlův most byl budován jako náhrada staršího
románského Juditina mostu. Ten byl velmi zásadně
poškozen povodní v roce 1342 a vzhledem k jeho
proporcím, počtu pilířů a problémy při povodních
zřejmě nebylo hospodárné jej obnovovat. Příprava
stavby nového mostu nebyla jednoduchá. Proto zde
15 let sloužila provizorní dřevěná lávka a k založení
nového kamenného mostu došlo až 15 let po zboření
Juditina mostu. Základní kámen položil v roce
1357 císař Karel IV. na pravém břehu řeky poblíž
křižovnického kláštera. Hned vedle jeho vchodu dnes
najdete muzeum, které tehdejší stavbu velmi názorně
mapuje. K vidění jsou modely stavby i některé z
použitých materiálů.
Muzeum je otevřeno denně. Cena, za niž lze zhlédnout
i historii řádu Křižovníků a jeho spojení s postavou
svaté Anežky České, činí 170 Kč. Jako bonus (nebo i
samostatně) za dalších 170 Kč lze přikoupit atraktivní
a poučnou projížďku po Vltavě pod Karlovým mostem
s výkladem o historii okolních budov. Držitelé pražské
dopravní karty Lítačka mají obojí za polovinu.
15.08.18 11:28