strana 3

LETNÍ PŘÍLOHA

Středověk: Jak to tenkrát stavěli?!

valy nejrůznější pomocné konstrukce, počínaje složitou

pilotovanou plošinou nebo lešením kolem celé stavby až

po jednoduché konzole zazděné do obvodu zdiva, po kterých se řemeslníci pohybovali jako po lešení.

Zřícenina hradu na nepřístupném ostrohu, nejstarší

katedrály nebo třeba Karlův most. Monumentální díla navozují otázku, jak si tehdejší stavitelé poradili

s technickými problémy, které musely podobné stavby

provázet. Zjevně to zvládli, ale o tom, jak to tenkrát

dělali, nám většinou žádné zprávy nezanechali. Vodítkem pro pátrání tak zůstávají dobové kresby, nálezy

z rekonstrukcí, ale hlavně domněnky, které mohou,

ale také nemusejí odpovídat zcela přesně skutečnosti.

Víme, že středověcí stavitelé už znali a zřejmě také

využívali jednoduché stroje. Že uměli využít pomoci kola,

nakloněné roviny, kladky nebo páky. Že stavěli pomocí

lešení a měli k dispozici receptury pro spojování základního stavebního materiálu (ve středověku to byl v našich

končinách kámen, častěji pískovec a opuka) kvalitní

maltovou směsí, jež se na některých stavbách z té doby

dochovala a přečkala tak působení povětrnostních vlivů

až do dnešních dnů.

Je na místě zdůraznit, že středověcí stavitelé používali

až na výjimky téměř výhradně místní zdroje. Zdivo v katedrálách tvoří lomový kámen, obvykle pískovec nebo

opuka, pojená maltou. To platí zejména pro okolí Prahy,

kde materiálu bylo dost. Ale například v jižních Čechách,

kde chyběl, se stavělo z tvrdé žuly. Už tehdy se kámen

sypal do bednění a zaléval vápenným pojivem.

Byť se označení středověk používá pro období

od 5. do 15. století, zachované stavby nebo jejich pozůs-

nebo Staroměstskou mosteckou věž na Královské cestě,

symbolizující vladařskou moc. Vedle Prahy byla nejdůležitějším centrem gotiky Kutná Hora (pozdně gotická kaple

sv. Barbory).

Tehdy na staveništi Evropy...

Tak jako dnes i ve středověku byly nedílnou součástí

stavby nejrůznější pomocné stroje. Platí to zejména pro

období, kdy vznikaly na našem území významné gotické

stavby. Už v době Přemyslovců to byly nejen církevní,

ale také monumentální soukromé stavby, hlavně hrady.

A ve 14. století za vlády Karla IV. zažily české země něco

jako stavební boom. O našem hlavním městě té doby se

mluví jako o „staveništi Evropy“.

Podle památkářů se na velkých stavbách nejčastěji

užívaly různé typy dřevěných jeřábů, vrátků či beranidel.

I tyto stroje měly svůj vývoj. Zpočátku šlo nejspíš jen

o jednoduché trámové konstrukce, jeřáby ve tvaru šibenice s ručním ovládáním, ale později byly zdokonalovány

navíjecími bubnovými koly nebo horizontálními vrátky.

A teprve ve 14. století přichází novinka v podobě klecového otočného jeřábu se šlapacími koly.

Pokud se týká beranění, zachovalo se vyobrazení

klecového beranidla z 15. století. Bylo opatřeno dvěma

šlapacími koly, kladkou a velkým beranem a pohybovalo

se ve svislých trámových ližinách. Badatelé ovšem uvádějí, že je otázkou, zdali takto mohutný stroj byl využíván

například k beranění pilotáže v řece. Problémem by byla

manipulace a vyobrazenými svislými ližinami by se asi

jen těžko daly zatloukat další pilíře v těsné blízkosti již

vybudované stěny.

Lešení za pomoci dřeva a konopí

Stavby se neobešly bez lešení. Dřívější stavitelé nepochybně už v raném středověku stavěli lešení po celém

obvodu věže, přičemž k jeho sestavení používali dřevo

a konopné provazy. Materiál získávali v okolí. Nejčastěji

posloužily mladé stromky, jejichž kmeny se před svazováním ještě upravovaly máčením ve vodě. Samonosný

typ lešení byl tvořen štenýři, kůly ukotvenými do země

1

tatky se datují do druhé poloviny tohoto období. Raný

středověk se pojí s románskými stavbami, ale běžně

tuto éru charakterizuje gotika. V českých zemích vznikla

ve 13. a 14. století řada významných církevních staveb,

kostelů a klášterů postavených v „novém“ stavebním

stylu nazvaném původně hanlivě gotika jako označení

barbarského stylu podle germánského kmene Gótů.

Jednou z prvních gotických staveb je u nás kaple královského hradu na Bezdězu (1275), gotiku reprezentuje též

cisterciácký klášterní kostel v Sedlci u Kutné Hory. Prahu

obohatil díly vrcholné gotiky zvláště Karel IV.; zahájil přestavbu Pražského hradu, kde bylo v roku 1344 započato

se stavbou Chrámu sv. Víta. Ze světských staveb zmiňme

Karlštejn, který si Karel IV. nechal postavit jako reprezentativní sídlo i místo ochrany korunovačních klenotů,

Metrostav_14_15_2018.indd 3

2

pomocí beranidla ve dvou řadách, fixovanými v podélném

i v příčném směru kulatinou či trámky. K přemisťování

z jednoho patra lešení do druhého se využívalo žebříků či

trámových schodnic přibytých dřevěnými kolíky.

Mnohé věže a zbytky hradů nesou stopy jiného typu

lešení, takzvaně konzolového. Prozrazuje je souvislá

řada důlků umístěných vedle sebe ve stejné výšce. Něco

podobného lze vidět například v magické zřícenině hradu

v Panenském Týnci. Stopy vysoko na kamenné stěně nejsou stopami po obléhání nebo ostřelování! Jejich původ

je zcela prozaický: jde o otvory po kapsách, do nichž se

vkládala kulatina nebo trámky, aby se pak na ně příčně

pokládala pochozí prkna.

Historik Michal Cihla také ve své publikaci o stavbě

Karlova mostu uvádí, že se prokazatelně už tehdy využí-

Záhada věže Jakobínka

Středověké lešení obepínající věž, ale i klecový jeřáb

(foto č. 1) dnes mohou zájemci vidět „naživo“ například

v Rožmberku nad Vltavou, kde probíhá rekonstrukce tamní věže Jakobínka. Její obnova, která probíhá pod patronací Českobudějovického památkového ústavu s využitím

dobových nástrojů, je jedním z projektů, které mají velký

význam z hlediska potvrzení teorií o tehdejších stavebních

plánech a postupech.

Okrouhlá kamenná věž Jakobínka je součástí hradu

Rožmberk. Na druhém nádvoří původního komplexu dvou

rožmberských hradů (horního a dolního) vybudovaných

na Růžové hoře (Rosenbergu) stojí možná už od 13. století. Věž postupně chátrala, projekt na její záchranu běží

od roku 2012. S dokončením opravy, která probíhá pod

dohledem památkářů tak, aby odpovídala možnostem

stavitelů původní věže, se počítá v příštím roce.

Jakobínka: komentované prohlídky

Projekt restaurování věže Jakobínka využívá

středověké stavební technologie včetně funkční

repliky stavebního jeřábu a středověkého dřevěného

lešení, to vše za pomoci autentických ručních

nástrojů a jednoduchých mechanických strojů.

Národní památkový ústav zde nabízí komentované

prohlídky. Výklad je zaměřen na historii věže,

průběh restaurátorských prací a využití historických

stavebních postupů a technologií, které jsou součástí

projektu rekonstrukce věže.

Podmínkou účasti je věk nad 18 let a dobrá fyzická

kondice. Výklad o historii věže, postupu prací a využití

historických řemesel vede na lešení šéf jihočeských

památkářů Mgr. Petr Pavelec, Ph.D., spoluautor

projektu a ředitel Národního památkového ústavu,

územní památkové správy v Českých Budějovicích.

K účasti na komentované prohlídce je nutné se předem

objednat. Rezervaci vstupenek v ceně 300 Kč zajišťuje

státní hrad Rožmberk, 382 18 Rožmberk nad Vltavou,

tel.: +420 380 749 838, e-mail: rozmberk@npu.cz.

3

Hlavní koordinátor projektu ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Ing. Petr Pavelec

připouští, že neexistují informace o tom, jak se věž kdysi

skutečně budovala. Ke stavbě nelze najít žádné nákresy

ani jiné písemné dokumenty. Proto opravě předcházelo

téměř detektivní pátrání v nejrůznějších možných pramenech. Badatelé prozkoumali věž, inspirovali se italskými

staviteli, pátrali v nejrůznějších písemných pramenech.

„Hledali jsme v dobové ikonografii, ve středověkých rukopisech nebo i ve skicářích Leonarda da Vinci, kam si

kreslil stavební stroje používané při stavbě kopule chrámu

Santa Maria del Fiore ve Florencii, kde v roce 1472 pracoval jako učeň,“ uvedl pro média Petr Pavelec.

Podle původních plánů měla být Jakobínka celá opravena už letos. Během rekonstrukce se však objevily nové

možnosti. „Například když jsme postavili lešení a mohli

jsme detailně prostudovat střechu, zjistili jsme, že ji

můžeme opravit jinak, než bylo původně v plánech. Ty už

jsme měnili třikrát,“ řekl Petr Pavelec pro server iDnes.

Doufá, že během dalších zásahů odhalí věž doposud své

největší tajemství: jak je vlastně skutečně stará. Mezi

odborníky se totiž mluví o dvou od sebe poměrně vzdálených dobách: buďto ji postavili ve 13., nebo v 16. století.

„Věřím, že se objeví ve zdi nějaké dosud skryté dřevěné

prvky, na jejichž základě se dopátráme vzniku věže. Podle letokruhů jsme dnes schopni s přesností téměř jeden

měsíc datovat, že byl strom pokácen třeba v roce 1350.

Pokud by se prokázalo, že je věž už ze 13. století, mohla

se stavět jinak. Kdyby byla Jakobínka mladší, mohli použít

podobné lešení a možná vřetenový ruční výtah, který by

nahoru dopravoval materiál. Ale jeřáb ne, jejich rozkvět

nastal až v polovině 14. století,“ uvedl Petr Pavelec.

Jeřáb jako hlavní atrakce

Model dřevěného stavebního jeřábu, který pomáhá při

opravě Jakobínky (foto č. 2), pochází z tesařské dílny

mistra Petra Růžičky. Pro tohoto nadšence a skutečného

mistra svého oboru to není zdaleka první stroj podobné

konstrukce. Jeřáb navrhl tak jako své předchozí modely

spolu se statikem Vítem Mlázovským. Jejich dřevěné

jeřáby už dřív pracovaly na Pražském hradě, na Karlově

mostě, na hradě Točník nebo při stavbě středověkého

hradu Guédelon ve Francii. Ten je zatím poslední, s jehož

pomocí se na Jakobínce vyzdvihovaly kamenné krakorce

pro dřevěný ochoz a s nímž se na věži opravuje klenba.

Má délku 14 m a výšku 7 m. Tento dřevěný jeřáb vybavený obrovským kolem na lidský pohon dnes stojí v úrovni

helmice věže téměř 40 m nad zemí.

Podle památkářů z Českých Budějovic se zde opět podařilo sestrojit zcela funkční repliku, která unese břemena

o hmotnosti půl tuny. Obsluhu zajišťují tři lidé: chodec

pohání kolo, vazač nahoře či dole uvazuje břemena a velitel koordinuje práce. Chodec od něj musí přesně vědět,

v jaké poloze je břemeno, a tedy jakou rychlostí pohybovat

Rakousko: Burgbau Friesach

Středověký hrad Burgbau, který roste v Korutanech

nedaleko středověkého městečka Friesach, se staví

teprve devět let. Jde o experiment podporovaný

městem a zaštítěný historiky a archeology. Hrad,

který má mít dvě věže, je budován výhradně dobovými

stroji. S využitím středověkých řemesel se dokončí

tak za 40 let. Zatím stojí jen část hradní věže, na které

letos v létě vyrostl velký dřevěný jeřáb. Z druhé strany

podhradí se nachází pracoviště na štípání vápence,

pálení a hašení vápna.

Středověké staveniště je možné navštívit od dubna

do října, o prázdninách jsou prohlídky s průvodcem

třikrát denně. Dospělý zaplatí za vstupenku 11 eur (asi

286 Kč), slevy jsou pro seniory, děti i studenty nebo

v případě skupin.

Muzeum Karlova mostu:

úžasný model

Karlův most byl budován jako náhrada staršího

románského Juditina mostu. Ten byl velmi zásadně

poškozen povodní v roce 1342 a vzhledem k jeho

proporcím, počtu pilířů a problémy při povodních

zřejmě nebylo hospodárné jej obnovovat. Příprava

stavby nového mostu nebyla jednoduchá. Proto zde

15 let sloužila provizorní dřevěná lávka a k založení

nového kamenného mostu došlo až 15 let po zboření

Juditina mostu. Základní kámen položil v roce

1357 císař Karel IV. na pravém břehu řeky poblíž

křižovnického kláštera. Hned vedle jeho vchodu dnes

najdete muzeum, které tehdejší stavbu velmi názorně

mapuje. K vidění jsou modely stavby i některé z

použitých materiálů.

Muzeum je otevřeno denně. Cena, za niž lze zhlédnout

i historii řádu Křižovníků a jeho spojení s postavou

svaté Anežky České, činí 170 Kč. Jako bonus (nebo i

samostatně) za dalších 170 Kč lze přikoupit atraktivní

a poučnou projížďku po Vltavě pod Karlovým mostem

s výkladem o historii okolních budov. Držitelé pražské

dopravní karty Lítačka mají obojí za polovinu.

15.08.18 11:28