Metrostav

Strana 3

LETNÍ PŘÍLOHA

strana 3

Dobrošov uNáchoda

Jako první památka vojenské fortifikace zdoby před dru-

hou světovou válkou byla vroce 1968 odtajněna aorok

později izpřístupněna pevnost Dobrošov uNáchoda (na

mapě označena číslem 2). Patří kturisticky nejvyhledá-

vanějším opevněním unás adozačátku letošního květ-

na jí prošly téměř dva miliony návštěvníků. Nadotazy

ovýstavbě odpovídal její správce Josef Farář.

Jak stavba Dobrošova začala akdo se naní podílel?

Jakmile vláda rozhodla ovýstavbě opevnění, armáda vy-

hlásila výběrová řízení naprovedení jednotlivých úseků.

Vpřípadě Dobrošova se dokonkurzu přihlásilo 11 firem,

soutěže se zúčastnilo osm a zakázku nakonec získala

firma Kapsa-Müller, která staveniště převzala 29.červen-

ce1937. Rozpočet nastavební část činil necelých 35mi-

lionů korun, proinvestovalo se však jen asi devatenáct.

Kdy dílo začalo aco všechno se podařilo dokončit?

Práce byly zahájeny 13. září 1937. Ze sedmi plánovaných

bunkrů byly napovrchu stavebně dokončeny tři, ato dělo-

střelecký srub Zelený (foto č. 1) apěchotní sruby Můstek

(foto č. 2) aJeřáb. Všechny objekty měly být vprůměrné

hloubce 40 m propojeny systémem podzemních chodeb

asálů vdélce okolo 2 km. Zajeden rok práce bylo vyru-

báno celé podzemí azhruba třetina z něj ivybetonována.

Ražby probíhaly hornickou metodou. Kolik materiálu

bylo třeba rozpojit akolik se spotřebovalo betonu?

Podle projektu se předpokládalo, že bude potřeba vytěžit

asi 20000 m

horniny, veskutečnosti jí bylo odtěženo jen

16000 m

. Stěny istrop povrchových bunkrů měly tloušť-

ku až 3,5 m a spotřebovalo se na ně téměř 12000 m

betonu, podzemní prostory si vyžádaly další 4000 kubíků.

Stavba byla ukončena nazákladě mnichovské dohody

vzáří roku 1938. Co se dál spevností dělo?

Ačkoli Náchodsko nebylo sudetskou oblastí, dělníci muse-

li práce ihned ukončit astaveniště vyklidit. Němečtí vojáci

však přišli tvrz zkontrolovat až vbřeznu 1939 apocelou

válku byla pod jejich správou – uzavřená ase zabedněný-

mi vstupy. Jen vroce 1940 zní nechali odstranit veškeré

kovové části, například střílny. Dále ji nevyužívali, snad

svýjimkou testovacích střelnic či natáčení propagačních

filmů oúspěších německé armády naMaginotově linii.

Aco návštěvníkům dnes nabízí pevnost Dobrošov?

Mohou projít provozní budovu, kde třeba najdou vEvropě

největší kolekci miniatur afigurek (foto č. 3), které ztvárňují

Československou armádu zobdobí před druhousvětovou

válkou. Běžně si mohou prohlédnout idva ze tří dokonče-

ných tvrzových objektů včetně zhruba čtvrtiny vyražených

podzemních chodeb aprojít naučnou stezku, která vedvou

trasách přibližuje pevnostní systém. Podrobnosti najdou

nahttp://pevnost-dobrosov.kvalitne.cz.

Celou stranu připravila Martina Vampulo-

vá, foto poskytli správci objektů amuzea

Předválečné opevnění

najižní Moravě

Hranice Československa a Rakouska byla začátkem

30. let 20. století považována zarelativně bezpečnou.

Opevnění této oblasti se proto mělo budovat až nakon-

ci 40. let. Zásadní obrat však nastal 12. března 1938

po obsazení rakouské republiky Německem. Rychle

avkrátkém čase proto mělo být na jižní Moravě vybu-

dováno obranné postavení slehkými objekty azaháje-

na výstavba těžkého opevnění – 41 pěchotních srubů

doplněných později o čtyři další. Místo dělostřelec-

kých tvrzí měly ochranu tohoto území zajišťovat izolo-

vané dělostřelecké či minometné sruby.

„Vzhledem krovinatému terénu se opevnění najižní

Moravě razilo minimálně a až napár objektů se provádělo

jako hloubené,“ popisuje Bc.Roman Řezníček zTechnic-

kého muzea v Brně (www.technicalmuseum.cz), které

spravuje areál československého opevnění vŠatově (na

mapě označen číslem 3). Tam je dnes zpřístupněný pě-

chotní srub MJ-S3 zvaný Zahrada (foto č. 1).

Počet avelikost pomocných staveb, strojů adalších

nezbytností, které byly pro vybudování pevnostních ob-

jektů nutné (foto č. 2), určoval výhradně zhotovitel stavby

nazákladě svých možností, zkušeností apoužívané tech-

nologie. Vojenská správa dbala nadodržování požadavků

třeba naochranu kameniva před znečištěním, zastřešení

stavby při betonáži či naochranu skladů cementu.

Betonování objektů sohledem napožadovanou odol-

nost opevnění probíhalo nepřetržitě, aby nedošlo kevzni-

ku pracovní spáry. „Beton se musel hutnit, což bylo velmi

náročné – kvůli zvýšení pevnosti se totiž při jeho výrobě

azpracování používalo jen malé množství vody amíchala

se takzvaná zavlhlá směs,“ vypráví Roman Řezníček apo-

kračuje: „Firmy kromě hutnění ručními pěchy používaly

ipěchy pneumatické apříložné elektrické vibrátory. Určitá

místa vždy hutnil konkrétní dělník, aby mohl být třeba

finančně postižen při špatně odvedené práci.“

Kvalita betonu se kontrolovala a přísně sledovala.

Vojenský stavební dozor nani dohlížel přímo při betonáži

azjednotlivých konstrukčních vrstev nechával vždy zho-

tovit tři kontrolní kostky, které se zkoušely veVýzkum-

ném azkušebním ústavu hmot akonstrukcí stavebních

při ČVUT v Praze, kde byl tehdy přednostou profesor

Ing.František Klokner, po kterém se dnes ústav jmenuje.

„Kvalita betonu byla důležitá ipro výplatu. Pokud firma

nedodržela požadovanou krychelnou pevnost, tak se za

každý 1 kg/cm², okterý byla pevnost betonu nižší, sráželo

0,5 % zceny betonu,“ popisuje sankce Roman Řezníček.

Dokonce září roku 1938 bylo vprostoru jižní Moravy

postaveno 1057 lehkých objektů a jejich výstavba byla

nahlavním obranném postavení zcela dokončena. Ztěž-

kého opevnění (foto č. 3) se podařilo vybetonovat jen šest

objektů – tři uŠatova, dva uDyjákovic ajeden uMikulova.

Postupy při stavbě československého opevnění

Vposledních letech stále více turistů vyhledává zacíl

výletů bunkry či tvrze československého opevnění

z30. let 20. století. Jejich umístění (mapa) lze vyhle-

dat třeba na webu http://turistika.army.cz. Opevnění

nebylo dokončeno kvůli začátku druhé světové války,

přesto se tehdy – za pouhých 2,5 roku do září 1938

– podařilo postavit 263 z1276 navrhovaných těžkých

pevností typu pěchotních srubů adělostřeleckých tvrzí

atéměř 10000 z15463 plánovaných objektů lehkého

opevnění, kterým se říká řopíky. Staly se unikátní

stavební památkou připomínající vysokou technickou

úroveň anasazení našich předků.

Výstavbu těžkého opevnění nejlépe představuje dělo-

střelecká tvrz Stachelberg uobce Babí nedaleko Trutnova

(na mapě označena číslem 1). Tento obr naprahu Krkonoš

byl projektován jako nejrozsáhlejší dělostřelecká tvrz

vČSR ajedna znejvětších svého druhu nasvětě. Mělo ji

tvořit 12 bunkrů – předsunutá linie čtyř pěchotních srubů

avjádru objekty dělostřelectva, viz www.stachelberg.cz.

Projektu Stachelberg se naŘeditelství opevňovacích

prací (ŘOP) ujali škpt. Emil Ludvík akpt.Ing.Alois Staňa.

Rozpočet, financovaný státem, dosáhl 145193658 korun

československých. „Nastavbu byla vypsána soutěž, která

byla uzavřena 30. srpna 1937. Vítězem se mezi osmi ucha-

zeči stala společná nabídka stavebních firem Ing.Zdenko

Kruliš aKonstruktiva Praha. Opevnění totiž stavěli civilní

dělníci, ovšem pod dohledem vojenského stavebního

dozoru apod ochranou strážních jednotek. Práce začaly

16. října 1937 aměly trvat 24 měsíců, pak měla být tvrz

vystrojena avyzbrojena,“ říká RNDr.Miroslav Kejzlar ze

sdružení Stachelberg, které se dnes opevnost stará, apo-

kračuje: „Stavělo se ale jen 11 měsíců, do30. září 1938.

Po podpisu mnichovské dohody připadlo Trutnovsko

Německu avýstavba, naníž vetřech směnách nepřetrži-

tě pracovalo na1800 dělníků, skončila. Už 2. října 1938

bylo naStachelbergu zastaveno čerpání vody zpodzemí.

Když ošest dní později pevnost obsadili němečtí vojáci,

dopodzemních prostor se nedostali. Bylo už vněm totiž

jezero s asi 20000 kubíky vody.“

Nastavbě Stachelbergu pracovali minéři, kteří rubali

šachty, štoly i sály a stavěli dočasné dřevěné pažení

ve výrubu, jejich pomocníci, co nosili nářadí a vrtáky,

avozíčkáři (šlepři). Ti nakládali rubaninu dovozíků aod-

váželi ji. Ostění pak betonovali tehdejší tuneloví zedníci.

Práce vlistopadu 1937 zahájily výruby šachet všech

čtyř pěchotních srubů, dvou pracovních šachet aštol pro

vchod dopevnosti. Osmi přístupy se raziči během ledna

aúnora 1938 dostali naúroveň hlavní komunikace aza-

hájili její dílčí výlom. Postupovali průměrnou rychlostí tři

metry denně acelou komunikaci vyrubali dokonce červ-

na1938. Souběžně prováděli ivýlomy sálů.

Pro výstavbu celého podzemí Stachelbergu bylo třeba

rozpojit zhruba 50000 m

horniny, která se úzkokolejnou

železnicí vyvážela z podzemí a ukládala do hlubokého

přírodního zářezu nad vesnicí Babí. Základem rychlého

postupu výrubů – zhruba tři metry denně, tedy metr

zasměnu – bylo rozsáhlé použití trhavin avelmi dobrá

organizace práce. Minéři denně rozpojili 13 m³ horniny,

kterou šlepři asi začtyři hodiny ručně naložili. Souběžně

snakládáním už minéři vrtali nadalší odstřel. Používali

současně dvě až tři vrtačky poháněné stlačeným vzdu-

chem anaštolu o profilu 2,5 x 2,5 m potřebovali 10 až

14děr odélce asi 1,5 metru. Ponabití náloží následoval

odpal pomocí metrové zápalnice.

Při výrubech velkých sálů raziči používali několik stan-

dardních postupů, nejčastěji Moderní rakouskou sousta-

vu. Vdélce budoucího sálu nejprve vylámali dvě štoly nad

sebou azhorní vždy asi potřech metrech prorazili svislé

komíny doté dolní (foto č. 2). Pak se stropní štola naobě

strany rozšířila astrop se podepřel výdřevou. Poodstra-

nění stropu mezi dolní a horní štolou se dolní rozšířila

naplný profil abetonáři vybetonovali svislé ostění. Poté

se na původní výdřevu z doby razicích prací připevnily

dřevěné obloukové ramenáty sposuvným bedněním pro

betonáž klenby. Beton se nenapojoval přímo naskálu, ale

navrstvu kamenné rovnaniny, která sloužila jako ochran-

ný polštář proti drobným pohybům skalního masivu, jež

by mohly ostění rozlámat. „Ramenáty sbedněním se pod

stropem posouvaly, podpěrná výdřeva se přitom uře-

závala ademontovala. Na závěr se betonovala podlaha.

Naochranu proti pronikání vody obsahoval beton, který

se hutnil ručně nebo pneumatickými pěchy, izolační pří-

sady. Velmi důležité bylo důkladné odvodnění díla včetně

nepřetržitého čerpání vody,“ popisuje RNDr.Kejzlar.

Izakrátkou dobu se našim předkům podařilo uBabí

vybudovat rozsáhlé dílo. Celé podzemí Stachelbergu je

vyrubáno azhruba z15 % vybetonováno. Zahrnuje celkem

3,5 km chodeb asálů, jejichž osou je hlavní chodba, která

spojuje všechny důležité komplexy, velké muniční sklady,

kasárna pro 800 až 1000 mužů, velitelství, energetické

jádro a muniční sklady pod dělostřeleckými objekty.

Ze12objektů napovrchu byla většina rozestavěna, vybe-

tonovat se podařilo jeden – pěchotní srub číslo73 (foto

č.1), kde je dnes Muzeum československého opevnění.

Znovu zpřístupněné nedokončené podzemí dnes tvoří

unikátní expozici. Občanské sdružení Stachelberg vněm

vybudovalo iněkolik ukázek jednotlivých stavenišť (foto

č. 3), aby si každý návštěvník mohl vytvořit vlastní před-

stavu otom, jak práce probíhaly apostupovaly.

Polsko

Slovensko

Rakousko

Německo

Vojensko-turistická mapa československého opevnění

Metrostav_15_16_2014.indd 3 04.09.14 11:33

Metrostav a.s. - noviny