8
čtrnáctideník
Metrostav a.s.
16. května 2024
ročník 36
Čtyři sály barokní nádhery
Stejně důležité jako stavět nové objekty, nebo ještě možná důležitější, je nezapomínat na obnovu památek. Každá rekonstrukce je proto významná, bez ohledu na její velikost. Potvrdila to i práce týmu Ing. Marka Janeby ze závodu 9 Metrostavu DIZ, která vrátila původní krásu čtyřem barokním sálům v přízemí pravého křídla Lobkovického paláce na Malé Straně (snímky).
Lenka Svobodová, foto Future Communications & Media
ok trvající zakázka, kterou Metrostav DIZ prováděl v prostorech Velvyslanectví Spolkové republiky Německo, skončila letos v dubnu. „Veškeré činnosti jsme museli časově i prostorově koordinovat s ambasádou, abychom nenarušili její provoz. K řešení problémů ale vždy přistupovala velmi vstřícně stejně jako Diplomatický servis, který byl investorem stavby, protože palác patří do majetku státu. Vzhledem k tomu, že je i nemovitou kulturní památkou, stýkali jsme se často také se zaměstnanci Národního památkového ústavu a i jednání s nimi byla vždy konstruktivní a přátelská. Když už jsem u pochval, nemohu vynechat svého kolegu stavbyvedoucího Tomáše Fidru, jenž řídil práce na místě, a restaurátorku Martinu Fořtíkovou ze společnosti Art Hard, která byla s námi ve sdružení a měla na starost opravu podlah a hlavně rekonstrukci nástěnných maleb,“ vzpomíná Ing. Janeba.
Zakázka zahrnovala kompletní rekonstrukci čtyř sálů i k nim přilehlého zázemí včetně nového vytápění i chlazení, vzduchotechniky, elektroinstalace a systému měření a regulace. Šetrné prostupy konstrukcemi stavbaři prováděli jak zespoda ze suterénu, tak i seshora z patra. V sálech vedli většinu rozvodů v soklových lištách.
Opravy se týkaly kamenné dlažby, mramorového ostění krbů, ale i kování, mříží, dveří a oken. Ta poslední jmenovaná repasovali v dílně odborníci z restaurátorského střediska Metrostavu DIZ.
kopii renesančního lustru se podařilo napodobit a nelze ji rozeznat od originálu
Samostatnou kapitolu představovalo osvětlení. Repase pseudorenesančního lustru holandského typu z 19. století nebyla pro tým Ing. Janeby novinkou. Zajímavostí, se kterou se dosud nesetkal, ale bylo vytvoření jeho kopie, která měla ozdobit vedlejší místnost. A podařilo se. Do třetího sálu stavbaři osadili nástěnná svítidla, jejichž tvar inspirovala ramena starého lustru zdobená zvířecími hlavami. Poslední sál doplnilo moderní kruhové stropní svítidlo s LED diodami. Precizní práci kolegů můžete posoudit při prohlídkách Velvyslanectví SRN. Jejich počet je ale omezen a je nutné se na ně hlásit ve skupinách ideálně tři měsíce předem.
stejný název nesou dva paláce
Barokní Lobkovický palác na Malé Straně (foto) začal v roce 1702 budovat Giovanni Battista Alliprandi pro Františka Přehořovského z Kvasejovic.
Kvůli dluhům byl prodán v dražbě a od roku 1753 patřil Lobkovicům. V pozdně barokním stylu jej upravil Ignác Palliardi. V roce 1927 Lobkovicové budovu prodali československému státu a od roku 1974 je sídlem německého velvyslanectví. V jeho zahradě připomíná bouřlivé události roku 1989 skulptura Quo vadis (Trabant) od Davida Černého.
Původně renesanční Lobkovický palác na Pražském hradě postavili již v 1. polovině 16. století Pernštejnové. Do dějin vstoupil v roce 1618, když byli z jeho oken vyhozeni Slavata a Martinic. Palác sňatkem přešel do majetku Lobkoviců, prošel barokní přestavbou, klasicistní úpravou a dnes představuje poslední soukromé sídlo na Pražském hradě.
RED