Tři otázky pro…

Evu Táborskou

statečnou ženu, která se narodila s rozštěpem páteře a během svého života podstoupila mnoho operací. Úsměv jí ale z tváře nikdy nezmizel.

Mgr. Pavlína Mertl, foto archiv Metrostavu

Od narození se potýkáte s vážnými zdravotními problémy, přesto se na svět díváte laskavýma očima optimisty. Co považujete za svůj vnitřní hnací motor?

Člověk se už od narození musí se vším prát, aby si zde vybudoval své místo a mohl žít „naplno“ jako zdraví lidé. Občas je to hodně těžké. Největší hnací motor je pro mě moje maminka, bez které bych dnes nebyla tam, kde jsem, a pak samozřejmě přátelé a sport.

V mládí jste závodně sportovala, čemu konkrétně jste se věnovala?

Jako malá jsem závodila s kamarády na vozíku a v dospělejším věku ve formulce. Věnovala jsem se také atletice, hodu oštěpem, vrhu koulí, zkoušela jsem i plavání. Na mezinárodních hrách pro tělesně postižené jsem se umisťovala na medailových pozicích ve stolním tenise a v jízdě na vozíku, respektive formulce. Hrála jsem také parahokej a jezdila na handbiku, ale pak přišly zdravotní komplikace a musela jsem veškerý sport opustit.

Pohyb našich kolegů v aplikaci SprotujeM vás může posunout blíže k vytouženému adaptéru. Prozradíte, o co se jedná a k čemu jej využijete?

Mým největším snem je začít se zase hýbat a být samostatnější. Od poslední operace uplynulo osm měsíců a ráda bych si pořídila šlapací přídavný pohon Tribike, který k vozíku budu schopná připojit sama. Pohon je na elektromotor, ale můžu jezdit i bez něj. Moc ráda bych začala zase sportovat, a pokud všechno dobře dopadne, příští rok se chci zúčastnit Metrostav handy cyklo maratonu jako handbiker. Jsem vděčná všem účastníkům SportujeM, že mě během Prázdninové výzvy svým pohybem podporují, a moc jim za to děkuji.