Metrem 50 let – Traťové tunely úseku I.C

Traťové tunely úseku I.C

unelovací komplex KM 34 (skládal se ze štítu ŠčN-1, erektorové plošiny TU 3 Gp a injektážní plošiny TN 16 Gp), s nímž pracovali, vážil kolem 167 tun, měl průměr štítu asi 5,8 m a byl vlastně ochrannou obálkou pro tuneláře v podzemí. Nebyl mechanizovaný a zahrnoval pouze vnější ocelový válec s hydraulickými lisy, vnitřní pracovní plošiny pro raziče se sbíječkami, erektor, který montoval prstence ostění z jednotlivých tybinků – podle projektu buď litinových, nebo železobetonových – a injektážní plošinu. Průchody sypkým, písčitým či zvodněným podložím překonával pomocí pažení a raziči s ním rekordně dosáhli téměř 104 bm vyraženého tunelu za měsíc. 

„Bylo mi tenkrát 28 let, působil jsem tam jako stavbyvedoucí,“ vzpomíná Ing. Jindřich Hess, dlouholetý člen vedení Metrostavu a nyní předseda dozorčí rady. „Staveniště se nacházelo u předpolí budoucího Nuselského mostu, kde bylo vybudováno skromné zařízení staveniště – šatny, kanceláře, kompresorovna, dílny – a také vyhloubena pod ochranou podzemních stěn jáma určená pro montáž štítového komplexu.“

Od začátku technicky náročné

Razicí štít zahájil svou činnost 20. ledna 1969. Z výkopu ve Štětkově ulici se postupovalo směrem k dnešní stanici Pražského povstání. Podle inženýra Hesse šlo především o dobrý začátek, kdy se dával dohromady tým odborníků z různých oblastí. Sešla se tam kromě lidí z Vodních staveb řada horníků, kteří dříve pracovali například v uranových dolech a různých šachtách. „Mnoho jsme se tam naučili. Měli jsme samozřejmě zkušenosti s ražením tunelu malého profilu. Tady byl průměr razicího štítu zhruba šest metrů. Navíc tunel se razil velmi mělko, přibližně 8 až 10 metrů pod povrchem, tedy v těsné blízkosti základů budov, které byly většinou ve špatném stavu. Před vlastní ražbou bylo rozhodnuto, které domy budou sneseny a které zajištěny. Během ražby probíhalo nepřetržité měření poklesů a jejich vyhodnocování. Pod kostelíkem sv. Pankráce byl v předstihu vybudován speciální nosný rám postavený na pilotách. Mezi nimi štít bezpečně prošel,“ líčí Jindřich Hess.

Aby mohli tuneláři na Pankráci vybudovat po pravém tunelu i levý, měli štít podle projektu demontovat a převézt rozebraný zpět ke startovací jámě. Vymysleli ale, že by ho mohli přepravit vcelku. Transport se jim povedl a kolektivy razičů Miloslava Fišera, Josefa Kořínka a Jiřího Kubra tak ušetřily mnoho času. Po dokončení levého tunelu převezl trajler opět nedemontovaný štít na staveniště v Humpolecké ulici, odkud postupně vyrazil tunely mezi stanicemi Mládežnická a Budějovická.

Z Hlavního nádraží razil Pavel

Pro výstavbu úseku mezi stanicemi Hlavní nádraží a Sokolovská byl v SSSR v roce 1971 zakoupen druhý štít, pojmenovaný Pavel podle tehdejšího hlavního sovětského poradce Pavla Konstantinoviče Šestova. Po vyražení pravého tunelu raziči štít v zastropené komoře stanice Sokolovská otočili a levý tunel vyrazili v protisměru. Opět tím ušetřili čas. Z celkem 7250 m ražených jednokolejných tunelů metra I.C většinu provedl Metrostav pomocí nemechanizovaného štítu. Zbylé vyrazili zaměstnanci Vojenských staveb a VKD Kladno prstencovou metodou. Ti první pomocí sovětských erektorů, pracovníci VKD používali ukladače vlastní výroby.

Úplně poslední prorážku traťového tunelu na metru I.C provedl kolektiv razičů Metrostavu s předákem Josefem Kořínkem pod vedením hlavního stavbyvedoucího Ing. Jindřicha Hesse 26. srpna roku 1972.